ALEŠ BRICHTA - RÁNO VE DVEŘÍCH ARMÁDY SPÁSY (1996)
Než přijde ráno
Zejtra je Máj
rej čarodějnic začíná
rozpáleným tělům naslouchám
Pekl je ráj
a důvod proč mě objímáš
chtěla bys mít žhavej monogram
Než přijde ráno
sundám ti hvězdy z noční oblohy
projdeme bránou
a chytnem ďábla rovnou za rohy
Než přijde ráno
budem oba stokrát hotový
bylo to psáno
neboj nikdo se nic nedoví
Tvůj horkej dech
a polibky jsou hladový
prvotní hřích tě teď zajímá
Řeči si nech
o nevinnosti bláhový
vášnivej vzlyk, světla zhasínaj
Než přijde ráno ...
Říkáš svý NE
a vždycky je to jinak
asi to máš v hlavě popletený
Přichází den
to není moje vina
tak neměj hned všechno za ztracený
Není to sen
jen dolej trochu vína
ať probudíš city unavený
Než přijde ráno ...
Nemám
To zas byl dneska den
člověk jde jednou ven
a už to smrdí zákonem
- aj, aj, aj
Nějak došly mi peníze
a vznikly potíže
horší nežli stav beztíže
- už v tom lítám
Somrák mě zastavil
pravici nastavil
byl pěkně sprostej za pár chvil
- hodně sprostej
Cikán břitvou mě šacoval
a pak mě fackoval
místo aby mě litoval
- ještě si plivnul
Vrchní byl od tý dobroty
že došlo na boty
sundal mi i mý kalhoty
- no vážně dobrák
Klidně se smějte pánové
přišlo to zároveň
tohleto nemá úroveň
- ne, ne, ne
Nemám, nic už nemám
z toho se snad nestřílí
Nemám, prostě nemám
račte přijít za chvíli
Tchýni jsem potkal u schodů
začla o rozvodu
a já byl nahej z jinejch důvodů
- jo, jo, jo
Soused co kropil pozemek
decentní na venek
chechtal se, až si pustil do trenek
- jó trochu zvlhnul
Klidně se smějte pánové
přišlo to zároveň
tohleto nemá úroveň
- ne, ne, ne
Nemám, nic už nemám ...
Nemám, nic už nemám ...
Nemám, na sobě nemám nic - je hic
Andílek
Před léty s úsměvem, bloudíval Žižkovem,
už starší pán, andílci říkal dětem.
Kabát až na paty, vzpomínky uvátý,
a jak byl sám, dárky chtěl dávat lidem.
Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem,
a každý věděl hned, kdo je to Andílek.
ref1.
Vlající dlouhý bílý vlasy, a srdce dokořán,
hádej, čeho se dočkal asi ten starej pán.
ref2:
Byl tak zvláštní, krmil kočky toulavý,
byl tak zvláštní, neměl nic a chtěl dát.
Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý,
byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád.
Zůstal stát na schodech, to už se hlásil věk,
chraptivý dech, občas ho předap kašel.
Výlohy obchodů, smály se důchodu,
možná měl pech, možná svý štěstí našel.
A jak se slehla zem, kvete strom nad hrobem,
ten zůstal sám, když člověk zapomněl.
Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem,
a každý věděl hned, kdo je to Andílek.
ref1.
Vlající dlouhý bílý vlasy, a srdce dokořán,
hádej, čeho se dočkal asi ten starej pán.
ref2:
Byl tak zvláštní, krmil kočky toulavý,
byl tak zvláštní, neměl nic a chtěl dát.
Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý,
byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád.
ref2:
ref2:
..... kočky toulavý, byl tak zvláštní.
Dáváš mi víc, než si můžu přát
Já vím, málo říkám díky
jen odcházím a nevíš kam
proč necítím, že ztrácím svoji tvář
tak tady stojí velkej lhář
Já vím, každej zná svý hříchy
a kocovinu trapnejch rán
probuzení, kdy splácím vlastní pád
a kdy tě nejvíc chci mít rád
Dáváš mi víc, než si můžu přát
dáváš mi víc, než ti zvládu dát
dáváš mi víc, než si můžu přát
jen tím, že zůstáváš
Já vím, jednou pláčeš smíchy
podruhý smutek jak Notre Damme
po zatmění snad slunce vyjít má
když za obojím stojím já
Dáváš mi víc, než si můžu přát ...
Já vím, zbytky starý pýchy
nezapírám, až moc se znám
pod lucernou jsem stokrát s jinou stál
a duši tvoji objímal
Dáváš mi víc, než si můžu přát
Pravda ve víně
Smích mi svědčí
a nic nemám z řečí
svět se houpá
cesta práší na nohy
Jižní svahy
vinice mý drahý
čmelák brouká
zlato stéká z oblohy
Thürgau přijel
díky pane Müller
trochu chvátám
ale vážně děkujem
Sklípek volá
už slyším hlasy zdola
soudek láká
hned ho vyčepujem
Je pravda ve víně
a kdo ji hledá
usne ti na klíně
Víno není jed
a dokud je čím
budeme připíjet
Hloupý slova
co doktor opakoval
prej se vrátí
asi má svý důvody
Byl by v šoku
že děda se k sto rokům
k tomu mládí
ve štěstí propil bez vody
Čistý mravy
a šetři svý zdraví
z toho kouká jenom páska smuteční
Teď jdem slavit
proč se nepobavit
sejček houká
je to nekonečný
Je pravda ve víně ...
Nejsi nej
Nejsi nej
vím, nejsi nej
strach máš z prázdnejch dnů
Nevěříš
že můžeš být
i královnou snů
Proč říkáš
to ne já
proč říkáš
ne já
proč říkáš
to ne já
ne já
Zkouším skrýt lásku svou
tvůj stín obejmout
tvý touhy znát
a všechno jim dát
já pro lásku svou
jsem na kolenou
Nejsi nej
a přesto dej
mi říct z básní půl
Soužení
je k zbláznění
chtít pít ze tvejch rtů
Proč říkáš ...
Zkouším snít lásku svou ...
Couvnou pane Bourák
Kdo přišel k nám
myslí, jak je zábavnej
v hnědejch kalhotách
Chytrej až moc
vždyť prodal dvě krávy
má bláto na botách
Dneska je král, všem chce koupit šampus
že na to má
a dá si zavolat ruský holky
prej jim zabrat dá
Couvnou pane bourák
couvnou do polí
couvnou pane bourák
než to zabolí
Jeden byl tu taky bláhovej
moc pěknej noblesák
skončil tak, že neměl na cestu zpátky
prosil vo šesták
Tak si drž svý inkognito
a nebuď velkej boss
nebo se z toho nad ránem zhroutíš
sám chytíš za svůj nos, slyšíš!
Couvnou pane bourák ...
Tak jdem
Tak jdem, tak jdem ...
Zas po ulici táhnem, táhnem, táhnem
za po ulici táhnem ...
Naše víra
dav je síla
tvoje síla
nejsi sám, jsi v něm
Naše víra
my jsme síla
jsme ta síla
jsme ten správnej gang
Ňáký hádky
vo co tady de
si dojdem pro tebe
couváš zpátky
no to je teda gól
to je ten rock´n´roll
a to se mi líbí ...
Zas po ulici táhnem ...
Naše víra ...
Ňáký hádky
co máš za problém
tak za náma pojď ven
couváš zpátky
no to je teda gól
to je ten rock´n´roll
a to se mi líbí ...
Zas po ulici táhnem ...
Tak jdem ...
V uniformě lokaje
V uniformě lokaje
za kočárem dnešní doby
zmrzlá cesta roztaje
kola do hlíny se boří
Loukotě se otáčí
slunce jimi prosvítá
věnec slibů z bodláčí
už se těla dotýká
Vyvolený
vždycky vyvolený
jsou některý z nás
a stále stejný zdá se
Povolený
všechno povolený
maj některý z nás
a srážej hlavy kráse
Jasně tenhle svět je náš
opilej páter se kácí
plete se mu otčenáš
modlí se a tiše zvrací
Jedna sláva pomíjí
novej film se promítá
starej děj se odvíjí
policajt tě zatýká
Vyvolený ...
Český holky
Táhnou na španělskej kraj
nebo někam na jih
český holky odlítaj
Tam to chlapi v krvi maj
horkou lásku znají
vášnivě je uvítají
ale co jinak
Ať nám taky šanci dají
my jsme nebezpečný
stačí úsměv, přikývnout
Hledaj oheň, tělo maj
někdy neskutečný
rozpálíme každej kout
jejich těl
Mávaj křídly, už se houfujou
mávaj křídly, kam se stěhujou
Naše český holky
všechny maj něco do sebe
naše český holky
usmívaj se i na tebe
Ženský krásný jako sen
to se urodilo
jejich touha zběsilá
Řekni, co je táhne ven
co nás zaskočilo
naše hlava opilá
jako každej den
Mávaj křídly ...
Naše český holky ...
Bílá paní
Dívka bledá ze starého hradu
co vychází nocí na cimbuří
pokoj hledá a nenachází
její závoj zavlaje na věži
záhadou svou mocí čelo chmuří
bílý závoj ji nezamrazí
Kdo chce znát bílou paní
přeruší noční spaní
kdo má rád bílou paní
ten vytuší
Smutek jejich nočních procházek
po rozpadlých zdích
smutek vynucených vycházek
po zaprášených síních
Měsíc bledý velikou má vadu
svitem nezahřeje, jenom chladí
smutně hledí, bez úsměvu
ozvěna kroků utichne v protěži
a vítr nezavěje, nepohladí
drsnost roků bez prodlevy
Kdo chce znát bílou paní ...
Smutek jejich nočních procházek ...
Když pak stojíš v jejím zákoutí
s pohledem do kraje z gotického okna
tak málem tě to zarmoutí
že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna
Tvůj smích ji probudí
z denního spánku
neviditelná pro nás
Výdech nás zastudí
zachvěním vánku
neviditelná pro nás
Vždyť nechce být duchem
nechce být sama
nechce být smutná
tak moc jí toho schází
z krve a citů
Má lásko
nesmíš být bílou paní
lásko
nesmíš být bílou paní
Návraty z ráje
Tvý oči stárnou
jsou okny do pekel
temný a hladový
Zlý síly vládnou
Bůh už oněmněl
a ďábel napoví
Duše je rváč s bílou holí
tady máš lék, když tě bolí
Tvý kapsy prázdný
auta vykrádáš
drobný na další trip
Zlý chvíle zrádný
když se probíráš
je život velkej shit
Návraty z ráje
Duše je rváč s bílou holí
tady máš lék, když tě bolí
Návraty z ráje
a pády až někam dolů
návraty z ráje
kdy říkáš, ta troska jsem já
Ráno ve dveřích Armády Spásy
Šedý, zarostlý hlavy
vzduchem táhne rum
ve dveřích Armády spásy
stojí, kdo věřil snům
Kalný tupý ráno
muzikál zívacích hodin
zní rachot kontejnerů
štěkot pár hladovejch psů
Kdo ví, co nám teď schází
o čem sníme, kam to jdem ...
Dým z cigára si splétá
svý city do pár kroužků
poslední pomazání
funebrák truhlu ti stlouká
Zas děti volaj tátu
z okna za studenou zdí
nejí jak jim máma říct
že už se nevrátí
Pláč je slyšet z dálky
zoufalej a ztrápenej
to závěť předčítá
smutná láska na prodej
Žebrák jde za svou prácí
o zeď hůl si opírá
na kabát pak vážně
připíná metál z války
Trosky, blázni
ty můry mezi náma
stovky, jsou jich stovky
co v ráji hledaj místo
Z velkejch vrat
chlapi z noční jsou spát
dál z komínů se snáší
divná vůně, černej prach
Lokál zved svý ceny
není zač zapít žal
a síra v mešním víně
je ďáblův autogram
Ten divnej čas krev vysává
svý drápy zatíná
hlídá posedlej
svíravej hlad prázdnejch duší
Dá ti dárek z cesty poslední
pár zvadlejch kytek z hrobů
a hlásí novej den
kdy všichni zůstanem snad stejný
před Bohem
Kdo ví, co nám teď schází
o čem sníme, kam to jdem ...